Hlavním důvodem je samozřejmě ruská agrese vůči Ukrajině a to, že i ve 21. století probíhá zákopová válka se vším všudy. Statistiky hovoří jasně, tedy že čím lepší výcvik, tím delší životnost vojáka. Myslel jsem si, že když se něco semele, co by se bezprostředně týkalo mě, zmiznu na druhou stranu světa a nějak to přečkám. Tuto strategii jsem však musel přehodnotit, protože pokud by se konflikt skutečně týkal mě, tedy že bude napadena Česká republika a tím pádem NATO a pokud by profesionální armáda svoji úlohu nesplnila (třeba z důvodu, že se společnost nechce připravovat na válku a chce mír, že!) a začala by třeba všeobecná mobilizace, myslím, že by nebylo místo na světě, kde by člověk mohl v klidu žít a asi by se mi i těžko žilo s vlastním svědomím.

Přiznám se, že nemám nijak silné vlastenecké ani národní cítění, ale mám rozhodně potřebu hájit a postavit se za svobodu, která je, jak jsem měl možnost poznat při toulkách po světě, v Česku jedna z největších. Je pro mě zcela jednoznačné, nediskutovatelné a naprosto zásadní žít ve svobodné zemi a mezi svobodomyslnými lidmi. Válka se však nevede jen na frontové linii s kvérem v ruce. Válka se vede taktéž o naše smýšlení, emoce a pozornost. V tomto ohledu považuji situaci za katastrofální, mnoho mých kamarádů a známých považuji za padlé v informační válce. Součástí výcviku je také kyberbezpečnost na úrovni jednotlivce, o které jsem již několikrát psal a často na toto téma mluvím s kamarády a bývám odbyt, že jsem paranoidní nebo že jich se ten problém netýká, protože nedělají nic nelegálního a vlastně proč by mělo někoho zajímat co a jak dělám na netu a jaké používám aplikace. Skutečnost je to ještě horší, než jsem si myslel.

K aktivním zálohám jsem se přidal, abych měl alespoň nějaké minimální schopnosti a povědomí o tom, co dělat v případě konfliktu, jaké jsou základy taktiky a v neposlední řadě také proto, abych si udělal představu jak to v armádě vlastně chodí. Nemá smysl, abych cokoliv hodnotil po dvou týdnech výcviku. V něčem jsem byl příjemně překvapen, v něčem jsem byl dost zklamán. Celkově však rozhodnutí nelituji a těším se na další blok, který asi nastoupím až příští rok, protože mám nějaké pracovní povinnosti. Jedno uvědomění se mi vrylo pod kůži velmi hluboko. Uvědomění, že když si čtu, že někdo šel na frontu po třech měsících výcviku, tak je to zatraceně málo. Ukrajinci bojují o život, o svobodu a to i o tu naši, protože Rusko je barbarská mafiánská horda, která neuznává žádná práva jedince nebo menšin. Pokud si někdo myslí, že je to jinak, padl v informační válce a otevřeně říkám, že je pro mě potencionálně nebezpečný. Jsem rád, že se někteří veřejně nebo i soukromě takto odkryjí a vím o nich. O některých jsem taktéž přesvědčen, že by invazní vojska vítali a vesele a zlomyslně by kolaborovali, ostatně tak tomu bylo vždy a často se k tomu sami hlásí už teď. Výhoda je, že o nich předem vím.

Každý den si čtu, co se v různých válečných zónách děje. Ruská agrese vůči Ukrajině bezprostředně ohrožuje i nás. Krom posílání peněz na vybavení, munici nebo zbraně můžu svobodě prospět také tím, že budu v dobré fyzické kondici a budu umět zacházet s útočnou puškou, znát základy zdravovědy a taktiky. Připravenost a odhodlanost hájit svobodu může být dostačujícím faktorem pro prevenci konfliktu. Si vis pacem, para bellum platí dnes stejně jako ve starověku. Celé dva týdny jsem přemýšlel, jak bych mohl efektivně prospět sobě i ostatním. Zahajuji tímto opět ranní běhání a posilování, zatím jen jednou týdně a na neurčito respektive než budu muset pracovně vycestovat. Budu vybírat jednorázově stovku za lekci a výtěžek pošlu Cohenovi, dobrovolnému vojákovi, který byl těžce zraněn u Bachmutu a jehož dlouhodobě sleduji. Dává se dohromady a protože je to veterán z mnoha jiných konfliktů se spoustou zkušeností, chce se vrátit zpět na frontu. Vybírá peníze na offroad, který si přizpůsobí pro řízení bez nohy a na další věci. Zde je jeho Twitter: https://x.com/barbarian_cohen. Zde je odkaz na FB skupinu Lítačka v Mezu.