Máme nějaký plán, jedeme do kempu XY, budeme tam X dní, pak přesun sem a pak mám třeba zakázku, někdo přiletí atp. Jsou taktéž nějaké dlouhodobé cíle. Na relativně přesno před sebou tlačím tak měsíc dva, pak se možnosti větví a čím dál víc v budoucnu, tím je všechno mlhavější. Vsadím levou kouli, že to máme vesměs všichni obdobně. Rozdíly budou spíš v tom, do jak velké nejistoty, dobrodružství a rizika se kdo pustí.
V rámci mého osobního rozvoje se snažím co nejdřív vyrovnat s vidlema, které do plánu hodí okolnosti nebo já sám. Přijde mi, že umění racionálně vyhodnotit situaci, kdy ještě má smysl vynakládat energii na dodržení plánu a kdy je třeba si přiznat, že to prostě nejde a přizpůsobit se, je zatraceně klíčové.
No tak dneska jsem to úplně nezvládl, přitom taková prkotina. Chtěli jsme do konkrétního kempu v Alicante, měli jsme dvě další alternativy, ale všude bylo plno, hned jsem v mapy.cz vyhodnotil okolí a našel pláž, kde se dá parkovat a další kemp. Oboje nešlo, kemp byl také plný, vjezd na free parking na pláži měl menší šířku než auto. A to už jsem nezvládl. Byl jsem nervózní a v šílené rozhodovací paralýze co teď. Kroužil jsem chaoticky mezi vesnicemi, střídajíc zaseknutí v nějaké uličce a couvání s karavanem až jsme se domotali na obrovské parkoviště kousek od moře se zákazem karavanů, ale stojí jich tu s námi asi 30. Poučení je, vydržet hledat podle mapy a netu a pak to jet zkusit, i když to X-krát za sebou nevyjde, je to pořád lepší než chaos. Na druhou stranu z chaosu jsou zajímavé zážitky.