Odpovím jasně a stručně, já to neumím a nevěřím, že to někdo dokáže. Nevěřím na multitasking. I když žena vaří, jak mi často někdo přehodí a přitom telefonuje, utírá dětem zadek, podává chlapovi pivo a ještě se u toho maluje, tak stejně v ten daný moment a v danou činnost mozek fokusuje jen a pouze na tu konkrétní věc. Ano, když začne hořet, asi podvědomě sáhne pro hasičák, což prý dovede každé tříleté dítě, jak jsem se dozvěděl v podcastu Kavárna meziřečí. I kdyby to však nějaká nadbytost zvládla, tak kvalita jednotlivých úkonů bude marná.

Proč o tom píšu? Poslední dobou se mě ptají kámoši, jak zvládám být tak aktivní? No, upřímně, já zas tak aktivní nejsem, jen jsem si na sobě všiml, že mi sedí se chvíli věnovat jedné věci, pak další a další a případně se vrátit k té první, ale právě v daný moment se soustředím jen na tu jednu konkrétní věc. Na venek to pak vypadá, že toho zvládám hodně, ale vlastně nejsem produktivnější než nějaký průměr, hádám. Jeden trik ale mám a byť jsem si to říkal už před lety, tak jeho skutečnou aplikaci jsem zavedl až po přečtení knížky o Muskovi od Isaacsona. Život je chumel problémů, nic víc nic míň, definuji si priority, někdy blbě a pokud má problém fyzikální řešení, jdu po něm. Často se ptám AI, často píšu a telefonuji odborníkům, nechám si radit, platím za ty rady a snažím se dělat poměrně rychle rozhodnutí. Často je to blbě, ale to nevadí, protože v dalším kole už lépe vím, jak to nedělat. Nenadávám si za chyby, když někomu něco podělám, omluvím se, opravím, vynahradím, otáčím list, jedu dál. Jsem hodně pragmatikcý, poměrně tvrdě se v klíčových chvílích musím nutit soustředit a nenechat se rozhodit emocema. Někdy se to nepovede, tak se prostě vyřvu, kopnu si do trámu, zadupu si a jak se uklidním, jedu dál. To je celý. Netvrdím, že se mi to daří nějak skvěle, ale od té doby, co to takto dělám, se mi daří víc. Občas s tím má samozřejmě moje okolí problém, ale nikoho nenutím se mnou spolupracovat a tak se vlastně časem selektují ti, co jedou na stejné vlně a rozumíme si, nic si nevyčítáme a je to prostě byznys, práce, odosobněný přístup. Neznamená to, že bychom nebyli empatičtí nebo nemohli být kamarádi, ale když se řeší problém, je tam jen jedna pragmatická, racionální cesta bez zbytečných zdvořilostních kudrdlin.