Prožívám neuvěřitelně krásnou renesanci hraní PC her. Jako malý jsem byl hrami pochopitelně úplně fascinovaný, ale neměl jsem moc příležitostí. První hra, kterou jsem hrál byla The Incredible Machine!, pak samozřejmě Prince, Doom atp., ale vlastně jsem ty hry nikdy nedohrál, vždycky jsem si je mohl někde jen vyzkoušet. První hru, kterou jsem skutečně dohrál byl Carmageddon 2, kterou miluji do dneška a občas si ji zahraji. V 16 letech jsem dostal první komp a začal jsem hrát GTA I, II, a III, AEO, Warcraft, CS, Call of Duty, ale opět jsem nikdy pořádně kampaně nedohrál a spíš jsem hrál na různých LAN párty. Později jsem se zamiloval do NFS série a Serious Sama. Dech mi pak vyrazila Mafie, kterou jsem dohrál a ne jen jednou. Někdy kolem 25 let mi hry ze života vypadly. Krátký návrat k hraní jsem zažil s WOWkem, ale neměl jsem herní PC a to nebylo ono. Před pár měsíci jsem si koupil herní noťas, abych měl nějakou jinou zábavu na večery a tolik mě to netahalo na pártošky. Zafungovalo to a v podstatě bych nejraději jen smažil hry. První hru, kterou jsem si koupil v mé nové herní kariéře bylo Metro Exodus. Četl jsem knížku, takže jsem věděl pozadí příběhu a naprosto mě to odrovnalo. Grafika za těch 15 let udělala nevěřitelný pokrok, příběh mě bavil, prostě paráda. Další hrou bylo GTA V, ale zjistil jsem, že mě vlastně vůbec nebaví otevřené světy a že můj žánr jsou FPS střílečky. Zabíjet příšery a nácky, to chci! Wolfenstein The New Order je přesně moje krevní skupina. Poslední dosmaženou hrou je Black Mesa a HL2. HL2 byla skvělá, ale HL1 respektive Black Mesa je bezkonkurenčně ta nejlepší hra, kterou jsem kdy hrál. Když jsem poprvé vlezl do jiné dimenze, úplně mě to dostalo.