Dokumentární pořad z roku 2016 o uprchlické krizi a o dvou táborech, na které se společnost rozdělila.

Imigrantka sedí v detenčním zařízení a chce se odtud dostat a normálně žít. Volá na ambasádu do Švédska, Německa, Rakouska. Všude ji odpoví jinými slovy stejně. Je nám to lito, ale protože nejste Švédka, Němka nebo Rakušanka, nemůžeme pro vás nic udělat. Tehdy jsem si uvědomila, že humanita má svou národnost.

Český Alláh – Český žurnál | Česká televize

Pokud by měla mít humanita svou národnost, nemůže to být humanita. Je to dokument, který mě bolel. Měl jsem knedlík v krku a kolem 11 minuty mně tekly slzy. Na dokument koukám v kempu ve Španělsku, kde je hromada mladých lidí z celého světa, všichni se výborně baví, hraje tu hudba, je tu kulečník, celý den všichni lezli po skalách a teď večer pořádají hody. Zítra to bude stejné, pozítří taky a dost možná většina těch lidí tady včetně mě, prožije krásné životy, které se vůbec nedají srovnat s tím, co zažívají lidé v Sýrii, Afghánistánu nebo Jemenu.

Omlouvám se, ale nemám radost ze života, když vím, co se děje a kolik utrpení to přináší. Nedokážu jít hrát kulečník a vlastně vůbec nevím, co mám dělat. Běhá mě mráz po zádech z toho, v jakém blahobytu žijeme. Posílám 4% z mého rozpočtu organizacím, které pomáhají uprchlíkům nebo zraněným lidem v zemích 3. světa, ale to je jen kapička v moři. Na druhou stanu nechci víc omezit náš rodinný komfort.

Mám za sebou i jednu zkušenost s organizací pomoci a návštěvou uprchlického tábora v Bosně a Hercegovině. Bylo to strašný. Katastrofální podmínky, nulové vyhlídky, děti, ohně z pneumatik, stany ze starých igelitů od cihel.