Vesnička jako ze středověkého filmu. Náhodné zastavení na noc. Zásadně nespíme na odpočívadlech na dálnici. Máme s tím velmi špatné zkušenosti zvláště na jihu Francie. Naopak sjet z dálnice a zastavit na kraji malé vesničky téměř vždy znamená nádherný zážitek.

Akorát na jihu placatej

Palmový háj, který před lety vzplanul láskou k ohni, by v tuhle chvíli byl dokonalým filmovým exteriérem. Celý příspěvek →

Cestování s dětmi pro mě byla ze začátku dost pruda. Nikam se nedá dojít, pořád se remcá, dokud se nevyšťourá kus shnilýho jabka ze staré petky, tak se nepokračuje a často se ani na výpravu nevyrazí, protože to správné tričko je v pračce. Jenže časem jsem si uvědomil, že ať jsme, kde jsme, všude je něco zajímavého, všude jsou nějací brouci, kytky a i ti dva malí primáti se dají fotit a zkoumat do nekonečna. Cíle cest jsou vedlejší, důležitější začalo být, co se dokážeme spolu naučit. Omg, už zním jak nějaký dětský psychoterapeut (ty mám rád) a nebo ezo-guru-oduševnělec (ty nesnáším).

Fotky dětí nezveřejňuji, nemám k tomu jejich informovaný souhlas, zde je však minimum pixelů.

Každý, kdo byl ve Španělsku, si jistě všiml siluety býka na kopci. Jedná se o pozůstatek reklamní kampaně společnosti Osbourne, která produkuje chlast a jídlo. V současnosti jich je po Španělsku rozeseto 92 a Španělé symbol přijali jako součást identity, ovšem kromě Katalánska, kde jsou příliš katalánští a málo španělští. Kdyby vás zajímalo víc detailů tak tady: Osborne bull – Wikipedia

Celý příspěvek →

Replika obydlí plná odpadků a hoven hned vedle rodinných domů a nově revitalizovaného parku

Je to tak. Španělsko není jen země oliv, vína, skal a pláží, ale také mrdníku a smradu. Každý rok mě to překvapí a naštve. Přejíždíme Španělsko od Barcelony po pobřeží k Maláze nejrychleji, jak nám děti dovolí, což znamená dvě noci. Kolem silnic a dálnic se ještě člověku úplně nezadrhávají ložiska v hlavě, že jsou lemované čurbesem, ale když vidíte nekonečně igelitů, plechovek, pneumatik, kusů nábytku nebo plínek kolem rodinných domů a políček, tak mám chuť vzít klacek, zaklepat na dveře a vypráskat je to všechno uklidit.

Celý příspěvek →

Budí mě uřvaní Frantíci. Žabožrouti počmáraní. Ale je krásně, je teplo a tak veškeré mrzení odchází rychle pryč. Jsme na parkovišti na Azurovém pobřeží, které jsme objevili před lety. V noci tu není skoro žádný provoz, máme famózní výhled na moře a v zádech skaliska jak řemen. Skoro vždy tu potkáme nějaké cestovatele. Cítíme se tu bezpečně. Z parkoviště lze sejít k moři na dvě pláže. Loni jsme byli natěšení na koupání, ale bohužel jedna pláž byla kompletně zaplavená chaluhami a druhá medúzami. Celý příspěvek →

Po šesté vyrážíme s rodinou přečkat zimu do Španělska. Minulý rok se mi hned na začátku půlročního tripu rozsypala ve Francii převodovka a trvalo mně tři týdny, než jsem sehnal jinou, našel servis a domluvil se na výměně. Jsem zvědavý, co nás potká letos. Nemuselo by nic, bral bych klidně nesmírně nudný výlet, při kterém ideálně nepíchnu ani kolo.

Celý příspěvek →

Potulka nebo jak říkáme s kamarádem Tomášem šmejdění, je pohyb v krajině za účelem podivování se jevům, živočichům a místům, která běžné pozornosti unikají. Je dobré mít v ruce malý klacík, kterým se šťourá v listí nebo kalužině.

Celý příspěvek →

Vydávám se k tzv. Vysokému mostu, jehož přesné stáří není známé. Je to takový horký brambor, který si přehazují z úřadu na úřad město Velké Meziříčí, obec Petráveč, stát i kraj. Jedná se o kulturní památku, nad kterou se ční monstrózní hromada odpadků, jejímiž původci jsou z povětšiny občané Velkého Meziříčí včetně mě.  Loupežnický most – Wikipedie

Celý příspěvek →

Přemýšlím komu nebo čemu by mohla škodit tahle grafity na protihlukové zdi u dálnice. Napadají mě jen plusy, třeba že umělec přidal další ochrannou vrstvu nátěru.

Je to taková moje potulka po okolí s cílem blejsknout nějaký hmyzáky nebo jiný kusy přírody, který mně přijdou zajímavý.

Třeba tudlety oblaka nad městem a o kousek níž bota na stromě, kterážto tam zřejmě má sloužit jakožto ptačí budka.

Na cestě ležely drahokamy rosy a houby jsem našel. Podzim je pro mě vždycky takovej smutnej. Je míň a míň Slunce, živočichové se schovávají a mně je zima.

Ve městě je smrad z kouře spáleného dřeva a uhlí. Vzpomněl jsem si přitom na událost z Londýna v roce 1952. Past pokroku: Velký smog zalehl Londýn na pět dní. Zůstaly po něm tisíce mrtvých — ČT24 — Česká televize 

Bude to nějaká bedla ne? Přidám si ji do sbírky Život a přidám do ní rovnou všechny houby, které jsem si kdy vyfotil. Houby | Milan Salaš

Bojím se medvěda, tak spím na střeše nějaké chatky

Zakládám novou cestovatelskou rubriku, do které budu dávat zajímavosti z mojí cestovatelské minulosti i současnosti.

V roce 2013 jsme s partou kamarádů vyrazili na expedici Vraky k vraků do Kazachstánu k Aralskému jezeru v klasických stodvacítkách škodovkách.

Celý příspěvek →

Lezecký výlet s kamarádem do Itálie. Měli jsem smělý plán a to vylézt na Monte Brento. Bohužel úplně se to nepovedlo.

Celý příspěvek →