A mám šílenou potřebu tvořit, většinou píšu Deník. Už několik let zpracovávám moji i rodinnou historii a sem tam píšu do šuplíku povídky. Povídek je hodně, ale skoro žádná z nich nemá finální úpravu pro publikaci. To je totiž už práce a ne čistá tvořivost a to se mi nechce. Když částečně uhasím tuhle potřebu, přichází na řadu potřeba vědět. Nejdřív sjedu zprávy, potom si pouštím zpravidla něco náročnějšího. Přednášku o astrofyzice nebo něco historického. Často to musím přerušit, protože mám opět neodvratnou potřebu si k tématu udělat vlastní poznámky a samozřejmě bych je nejraději sdílel s celým světem. To už nějakou dobou nedělám, protože je moje frekvence naprosto otravná, a protože na jednu kvalitní zpětnou vazbu dostanu deset blábolů nebo posměšných reakcí. Můj blog je velký filtr, chodí sem jen pár kamarádů a občas se mi od vás dostane super zpětná vazba, za což vám moc děkuji.